teva - logo
Jak je důležité mít rád pampelišky

Jak je důležité mít rád pampelišky | 14.06.2019

Povídat si s psychiatrem MUDr. Radkinem Honzákem, CSc. o čemkoliv je velké dobrodružství, které člověka zavede úplně jinam, než původně plánoval, na cesty, které jsou daleko zábavnější a poučnější (ilustrace k clanku vybrana z prezentace R. Honzaka k jeho knize: Ať žijí mikrouti). Díky tomuto rozhovoru, původně na téma jak čelit stresu, jsem alespoň trochu pochopila, jaké procesy probíhají ve střevním mikrobiomu, kdo jsou mikrouti, jak si buňky mezi sebou povídají, přestože nemají pusu a uši, co se stane, když se molekuly v roli pošťáků utrhnou ze řetězu a mnoho dalšího. Zabrousili jsme i na půdu filozofie a závěrem jsme si povídali o pampeliškách. Byl to opět velmi inspirativní rozhovor a já věřím, že to, o čem je zde řeč, osloví i vás.

Co se při stresu s člověkem děje a dá se nějak zabránit naší reakci na něj?

Stresová reakce je úplně přirozená odpověď organismu na ohrožení. Kdyby nám ji příroda nedala do vínku, tak nás na první křižovatce přejede auto. A my bychom možná vůbec nebyli na světě, protože naši prapředci by v přírodě nedokázali čelit různým nepřátelům, ať už to byla zvířata, či lidé. Stresová reakce má dvě výkonné fáze a jednu, dnes už „zbabranou“ fázi. Ta první je poplach, která má tělo člověka připravit na boj, nebo úprk, ta druhá je rezistence, kdy se má organismus připravit na přežití za krajně nepříznivých okolností, např. když náš prapředek spadl do jámy, kterou mu jiní vykopali a zůstal v ní lapen. Ta třetí je vyčerpání, kdy se řídící systémy přetahují o vládu a tělo v tom má zmatek.

Proč tento zmatek vzniká? A mimochodem, co je pravdy na tom, že je tu tzv. dobrý stres – eustres a škodlivý stres – distres?

Já začnu trochu oklikou. Slovo stres přinesl do medicínského žargonu kanadský lékař, biolog, chemik a endokrinolog rakousko-maďarského původu Hans Selye, který si termín stres, vztahující se k tlaku, vypůjčil z terminologie v technických oborech. Tento pan Selye mimo jiné řekl: „Bez stresu by život nebyl.“ My jistou dávku zátěže, která vyvolává nabuzení, potřebujeme. Tomuto nabuzení se říká eustres. Děje se to například, když někdo zaběhne čtyřstovku a svůj organismus oproti normálu relativně přetíží. Živiny, které se dostanou do oběhu se také rychle spálí, takže nemají potřebu ukládat se do zásoby ve formě tuku. Distres vzniká v situacích, kdy se cítíme ohroženi, ne ale proto, že nám na záda funí tygr, ale protože nás někdo naštval, nebo vyděsil. Jenomže všechny ty systémy, které nás připravují na boj, či úprk, jsou i v téhle situaci nabuzené, vzniká svalové napětí, reaguje kardiovaskulární systém, zrychlí se dech apod., a to vše, veškerá ta energie se pálí naprázdno, protože sedíme a nic neděláme. A když se potom dalších několik dnů či týdnů trápíme kvůli nějaké hlouposti, organismu to přirozeně škodí. Je to jako když bychom v autě měli zároveň nohu na plynu a na spojce. Auto se rozburácí, bude čmoudit, smrdět a spotřebovávat spoustu benzínu. Pokud se člověk dostává často do situací, kdy takto plýtvá energií, může to vést až k vyčerpání a pocitu vyhoření.

Nejen vyhoření, ale je-li člověk vystaven dlouhodobě tomuto škodlivému stresu, může se spustit i autoimunitní onemocnění jako je RS?

Nemůžeme říci, že stres spouští RS, to by bylo příliš zjednodušené tvrzení. Velkou roli zde hraje souhrn více okolností. Jak už jsem řekl, záleží na tom, v jaké harmonii jsou spolu ty tři řídící systémy – nervový, endokrinní a imunitní. A k tomu ještě přistupují nové poznatky o střevním mikrobiomu, který je složen především z bakterií, ale i z dalších mikroorganismů a ty vyrábějí spoustu potřebných látek, od vitaminů až po přenašeče nervových signálů – neurotransmitery. Tento systém, kde je vše v křehké rovnováze, se kamarádí s těmi největšími stabilními imunitními orgány, které máme v břiše a celé to tvoří takový provázaný, jemně vybalancovaný systém postavený proti všem nepřízním, které na nás působí. Já to spíše přirovnávám k ozbrojenému příměří. Když pak na tento systém zapůsobí stres a eventuelně se v těchto orgánech změní některé pochody, vznikne to, čemu se dnes říká zánět.

Co se v těle děje pak?

Střevo, tu „ rourku“ střeva a jeho obsah odděluje od vnějšího prostředí jedna vrstva epitelových buněk, což jsou takoví „strážníci“. Mikroby uvnitř a imunitní orgány vedle těmto epitelovým buňkám pomáhají, aby pustily ven to, co mají a zadržely to, co má zůstat uvnitř. Když se v tom celém složitém systému něco naruší, tak vznikne tzv. prosakující střevo. Takto se pak do vnitřního prostředí organismu dostanou nám dnes známé cytokiny interleukiny, které ve střevě měly zůstat.

Co to jsou ty cytokiny interleukiny a co dělají?

Jsou to signální molekuly, které si mezi sebou vysílají buňky. Protože ale nemají ani pusu ani uši, a tak chtějí-li jiné buňce říci „pošli tam tohle, nebo tamto“, dají jí zprávu prostřednictvím těchto signálních molekul. Buňka navíc může poslat signální molekulu i sama sobě. Když se tedy tyto cytokiny interleukiny dostanou do vnitřku toho organismu a nyní přijdou třeba až k mozku, tímhle způsobem může vzniknout jedna forma depresí, nebo způsobí problémy ve fungování imunitního systému, jak některé výzkumy naznačují. Zjednodušeně si to představme tak, že do mozku se přihrnou cytokiny nebo interleukiny a řeknou buňkám: „ A bude bude válka.“ Pak přijdou druhé a řeknou buňkám: „J A jee po válce, budeme hýčkat a hojit.“ A pak jsou takové, které tu válku nejdříve vyhlašují, a pak to tam hýčkají. Jde také o to, že tyto uniklé buňky, které měly zůstat ve střevě, mohou vydávat buňkám různé matoucí pokyny, čili v udělat tam ytvořit chaos. Následně tam přikvačí zánět, aby to spravil, ale místo toho, aby natloukl těm, co to vyvolali, tak tluče vlastní tkáně, anebo nejdříve pobije nepřátele, a když už žádní nepřátelé nejsou, pustí se do zdravých tkání. Když o tom někdy lidem vyprávím, tak říkám, že mi to připomíná husitské války. Napřed to byl oprávněný boj těch naštvaných a nakonec bratr bratra zahnal do stodoly u Lipan. To je ten mechanismus, jak se křehká rovnováha v našem organismu poruší a jaké to může mít důsledky.

Co kromě stresu může mít vliv na porušení té křehké rovnováhy v našem břiše?

My jsme tuto rovnováhu nabourali celou spoustou věcí. Různých „mikroutů“ v břiše je 10 na čtrnáctou, to je 1 se čtrnácti nulami v závěsu, a to je desetkrát více něž máme buněk v těle.

Měli bychom asi nejprve vysvětlit, kdo jsou mikrouti?

Jsou to – jak jsme již uvedli – především bakterie, všechny možné, ty užitečné i ty potenciálně choroboplodné, například tetanus, ale také viry, kvasinky, plísně a malí paraziti.

My jsme od začátku minulého století postupně zvedli hygienické požadavky tak, že jsme spoustu těch zdraví prospěšných „mikroutů“ vyhubili. Druhá věc je, že za posledních šedesát let se zde nadužívají antibiotika, a to nejen při léčení lidí, ale i zvířat. Když jsme ty „mikrouty“ takto vyhubili, co to způsobilo?

Nerovnováhu ve střevním mikrobiomu. Místo eubiozy máme dysbiozu, tím pádem nemají imunitní systémy v břiše přirozené nepřátele a snáze bijí vlastní tkáň. Čili autoimunitní problémy mohou vznikat z toho, že se systém dostane do příliš vysokých obrátek a ve stresu se imunitní systém vypíná. A za druhé, že nemá své přirozené nepřátele. Říká se, že děti, které se narodily císařským řezem, nelokly si těch prvních mikrobů, což jsou hlavně laktobacily, mají dvakrát tolik atopických ekzémů, astmatu a cukrovky a týká se to i dalších onemocnění. To se tedy děje, když se kompletně poruší rovnováha.

Probrali jsme proč a jak se nemoc může spustit. Pacienti slýchají, vyhýbejte se stresu, to ale dnes úplně nelze. Co by měl pacient dělat, aby své prospěšné „mikrouty“ ochránil a podporoval celkově svou rovnováhu?

Nějaký svatý, já už nevím který, řekl: Pane Bože, nauč mě rozpoznávat, co je významné a co je hloupost, a nauč mě rozpoznávat, co mohu zvládnout a co nezvládnu. Hlouposti, které nemůžeme zvládnout, bychom měli házet za hlavu. Všechny náboženské systémy, počínaje budhismem, hinduismem, přes křesťanství vedou k tomu, čemu Řekové říkali harmonie, rovnováha, umírněnost. Kalokagathia. Dalo by se říci, že to je výraz pro propojení všeho, co krmí tělo i duši. V jídelních zvyklostech by se dalo jednoduše doporučit, aby lidé ubrali ze svého jídelníčku 5 % cukrů, 5 % tuků a přidali 20 % vlákniny. Žádné extrémy typu vegani, ale přidat vlákninu a její produkty, dále omega 3 mastné kyseliny, toto pomáhá mikroutům vytvářet vše, co pak pomáhá epitelovým buňkám fungovat správně, tvořit bariéru mezi střevním mikrobiomem a dalšími orgány. Z potravin jsou například prospěšné luštěniny, zakysané mléčné výrobky, jogurty, kefíry, tvarohy a velmi prospěšné jsou i různé vývary z masa a kostí, protože je všichni radostní mikroby milují.

Hovořil jste o umírněnosti, to je také něco, co se v dnešním světě některým lidem těžko dodržuje...

Ale ono se to dodržuje docela snadno. Já jsem měl nedávno v ambulanci dámu, která už navštívila spoustu odborníků a vyzkoušela spoustu prášků, protože nemůže spát. Bodejť by mohla. Když jsem se jí trochu dotazoval, zjistil jsem, že má u postele televizor a za jeho zvuku a obrazu usíná. Když se v noci v televizi objeví reklamy, tak ji to probudí. Jde ji vypnout a pak nemůže usnout. Řekl jsem jí, ať dá televizi pryč a ona odvětila, že by nemohla usnout. Nemluví pravdu, jen by se musela naučit jiný spánkový rituál.

Řekla bych, že to je takový jasný klasický příklad. Nicméně já bych se vrátila k těm stresovým situacím. Například se stává, že má člověk práci, která ho těší, ale jeden z kolegů mu způsobuje permanentní stres. Dá se s tím něco dělat?

Já bych to nepojmenoval tak experesivně, že někdo způsobuje stres. Zkrátka komunikace mezi těmito dvěma lidmi se někdy blíží konfliktu. Je to střet dvou různých lidských nátur, různých požadavků, či jiných životních stylů, nebo něčeho úplně jiného. My se nemusíme dostat do spousty konfliktních situací, kdybychom neměli nabubřelá ega. Stačí jen, když mi někdo bude vyprávět z mého pohledu hlouposti, tak to mohu pustit jedním uchem tam a druhým ven, reagovat neutrálně a v duchu si říci, ty mně taky a mám vystaráno. Jsou-li zde lidé, či nadřízení, kteří mi dělají různé schválnosti, vždy mám možnost si najít jinou práci, zejména dnes, kdy skoro není nezaměstnanost.

Dobrá, ale pokud z různých důvodů člověk nechce odejít? Co s tím?

Proč bychom měli mluvit jen o práci, děje se to i v manželství. Proč lidi nejsou schopni se dohodnout? Protože mají nabubřelé ego. To je takové to příšerné přesvědčení: Kdo není s námi, je proti nám. To není pravda. Kdo není s námi, není s námi. Já jsem prošel za svůj krátký život z různých důvodů spoustu prací i přivýdělků. Čímkoliv jsem byl, tím jsem byl rád a všude jsem si našel okruh lidí, který mě bavil. I tam, kam jsem nechtěl tak zoufale jít, že jsem si z toho uhnal žaludeční vředy, jsem našel nakonec mnoho dobrých lidí a prožil jsem tam deset let nejlepšího života. Jako příklad často uvádím příběh z knihy Anthonyho de Mella, což byl psychoterapeut, spisovatel a jezuitský kněz ovlivněný budhismem tak, že ho chtěli exkomunikovat, ale nakonec to neudělali, protože byl už hodně slavný. V tomto příběhu se vypráví, že žil jeden muž, který si velmi zakládal na svém trávníku a do toho trávníku se mu vysypaly pampelišky. Postupně použil všechny prostředky proti pampeliškám, ale ty si nedaly říct. Asi po třech letech napsal na ministerstvo zemědělství a ptal se, co má dělat. V zákonné lhůtě mu odpověděli: Asi se budete muset naučit mít je rád. A to je to řešení.

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
5 + 4 =*
 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny s třetími stranami. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Zásady ochrany osobních údajů a používání souborů cookies.
Rozumím