- Příroda je všelék. Procházky městem vyčerpávají naši pozornost a schopnost pozitivního naladění tak, jako náročné a stresující úkoly. Je to proto, že musíme čelit mnoha vjemům, které nás mohou ohrozit. Nebo aspoň náš mozek si to myslí. Na druhou stranu příroda poskytuje takové vjemy, které jednak zlepšují dobrou náladu a jednak pomáhají utlumit činnost mozkových center spojených s tvorbou negativního stresu. Její další výrazně pozitivní vliv je na schopnost udržení pozornosti.
- Jsme-li stíháni stresem, je nejlépe se zahrabat. A to do nějaké hluboké činnosti, která nás pohltí. Pro někoho to může být domácí práce, vyklízení skříní nebo zahradničení, pro jiného i výdělečná činnost, která ho skutečně zaměstná natolik, že aspoň nebude vnímat vjemy z okolí. Je dobré pamatovat na to, že ponořit se do stavu hluboké práce (stav vnitřního plynutí) může trvat až několik desítek minut. Proto buďme trpěliví a vydržme u toho, co jsme se rozhodli dělat. A dělejme to naplno.
- Rozvíjet negativní myšlenky je jako drásat si poraněnou kůži. Zabránit negativním, děsivým, smutným nebo rozčilujícím myšlenkám dost dobře většina z nás neumí. Ten, kdo to ovládá, má vyhráno. Nám ostatním zbývá zakázat si těmto myšlenkám věnovat vědomou pozornost, rozvíjet je, ponořovat se do nich, či dokonce o nich hovořit nahlas. Nechme je být. Jde-li to aspoň trochu, vyvolávejme si myšlenky pozitivní – třeba hezké vzpomínky, uvědomujme si to, co v životě máme a co je nám drahé, těšme se na něco a z něčeho. Poznámka: Setrvalým škarohlídům tahle rada nikdy nepomůže.
- Rituály nás uklidní a stabilizují. Magie ( není nic, co by bylo věcí historie nebo (pro některé) bláznivých jedinců, kteří věří na duchy, minulé životy, zaříkadla a amulety. Psychologie jde s magií ruku v ruce a má dokonce dobré důkazy toho, že magie dobře vnesená do lidského života funguje. Můžeme si vytvořit imaginární bílý kruh, pomyslnou černou čáru, sepnout ruce, třikrát se otočit doprava, můžeme si představit, že jsme v bublině, která nás chrání… Taky si můžeme udělat rituál po příchodu domů, tedy do bezpečného území (domov by takovým pro nás měl být). Pravidelně opakovaný rituál navozuje pocit klidu, jistoty, něčeho známého, stability… mozek na takové návyky dobře reaguje, potřebuje je. Zamysleme se, jaké rituály máme a jaké bychom mohli do života přidat. A dělejme je s železnou pravidelností.
- Vizualizace má sílu atomovky. Víme, že představy určují to, jak se budeme cítit. Proč toho tedy nevyužíváme dostatečně? Když si navodíme obraz veskrze příjemný (krásná krajina, kterou procházíme, zvíře, které s láskou hladíme, naše dítě, které se na nás usmívá…), náš mozek si „myslí“, že se nám to skutečně děje. Vždyť víme, že lidé na samotkách nebo děti, které byly izolované od společnosti, si brzy vytvářejí imaginární společníky, ke kterým promlouvají, hrají si s nimi. A že neexistují? Našemu mozku je to jedno. Důležité je, že je klidnější, bez stresu, nebo dokonce radostnější. Vizualizujeme-li si to, že se nám něco podařilo, zvyšujeme si pravděpodobnost úspěchu. Umíme se programovat na úspěch, zdar, hezké zážitky. Tak proč děláme většinou opak? Proč se programujeme strachem, úzkostí, nejistotou, hrůzostrašnými scénáři? Nejlepší čas to změnit byl před lety. Druhý nejlepší čas je teď.
- Přítomnost druhého, který je nám milý. Jsme-li ve stresu, může pomoct i to, že vyhledáme společnost někoho, kdo na nás dobře působí, s kým je nám hezky. A pozor – ne že na něj nasypeme náš vnitřní marast! Naopak, ani slovo o tom, nechme se unášet rozhovorem o hezkých věcech, společných zážitcích, nebo jen poslouchejme, co ten druhý zažil. Buďme však hlídačem negativních obsahů. Ty držme silou vůle a přesvědčení za branami našeho momentálního komunikačního prostoru.
- Pohyb, pohyb a zase pohyb. Víme vlastně, co se s naším tělem děje ve stresu? Pokud ne, tak budeme velmi udiveni. Tělo a mozek se připravují na fyzický výdej. Nevědí, že stres v práci je virtuální, že hrozba teroristickým útokem není bezprostřední a útok nezačne za pár minut. Tělo, hlava, duše netuší, že strach z opuštění partnerem či nedostatku financí na splátku dluhu nevyžadují okamžitý úprk nebo boj holýma rukama. Přesto nás chemicky na takový fyzický výdej připravuje. Hormony, které se uvolní při stresu, potřebují být odbourány ve fyzickém výdeji. Jinak nás silně poškozují. Hlídači váhy by měli vědět, že stres podporuje ukládání tuků v břišní oblasti. A to stojí za ten kilometr rychlé chůze kolem bydliště, ne? Nebo za vypletou zahradu, uklizený obývák, uplavaný bazén či za 15 minut tance při našem oblíbeném playlistu. A co stres dělá s naším mozkem, nervovými vlákny… raději nemyslet a jít si dát trošku do těla. Nechceme-li se zpotit, jsou tu klidné jógové techniky nebo obyčejné a často podceňované protahování těla
Sedmero rad, jak čelit stresu při RS
Vydáno: 20.06.2019
Psychoterapeutku Janu Tomanovou jsme také požádali o takové jednoduché sedmero rad na naše téma jak čelit stresu. Když jsem je dočetla, prostě jsem si řekla, skvělé, není co dodat. Ráda bych přidala, že jsem se vzápětí vydala plavat do bazénu, ale bylo pozdě večer, tak se mi nakonec nechtělo. Ale tento týden to určitě zkusím.
Sdílet na FB
Audia a videa