teva - logo
Nevíte si rady?

Nevíte si rady? | 08.08.2019

Možná si někdy při čtení RS Kompasu povzdechnete: „No jo, to je všechno hezké, ale já mám problém, se kterým si nevím rady a nikde se tady o tom nepíše. Vše, s čím si nevíte rady v souvislosti s RS, napište na odkaz Vaše dotazy na www.rskompas.cz. A nebojte se, každého pacienta držíme v přísné anonymitě, jména pacientů či e-maily nezveřejňujeme. Zde si můžete přečíst problém pacientky, který nám na Vaše dotazy také přišel a odpověď J. Tomanové. Pacientku jsme ale předem požádali o souhlas a změnili její jméno. V příštím čísle RS Kompasu se budeme zabývat dalším dotazem. Spolupracujeme i s dalšími odborníky. Ptejte se.

Problém zaslaný na odkaz Vaše dotazy

Dobrý den, mám diagnostikovaný CIS a teď jsem v počátcích léčby, kdy si aplikuji injekce. Co se týká aplikace injekcí, tak se zatím nepotřebuji na nic zeptat. Ale to určitě přijde časem. Můj dotaz je trochu jiný... Pracuji jako sestra na resuscitačním oddělení ve směnném provozu. Zatím jsem na PN, ale už bych se brzy chtěla vrátit do práce. Lékař mi říkal, že mohu dále pracovat jako sestra, ale nepracovat v noci a snažit se vyhýbat infekcím. Práce na ARO/JIP mě moc baví a nerada bych ji měnila. Ale nejde mi do hlavy, jak se tam vyhnu kontaktu s infekcemi. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli neznáte někoho, kdo pracuje na podobném typu pracoviště a jestli je to s těmi infekcemi tak „žhavé“. Opravdu mi léčba může natolik oslabit imunitu, že budu častěji nemocná? Chápu, že bych si asi měla vzhledem k onemocnění najít nějakou „klidnější“ práci (práce na ambulanci atd.), ale těžko se člověk vzdává něčeho, co má rád a co ho baví... V současné práci by mi vyšli vstříc, neměla bych noční a snížila bych si úvazek.

V podstatě jsem se chtěla zeptat, jestli neznáte někoho, kdo takhle pracuje a jestli je to kompatibilní s nemocí a léčbou.

Děkuji za odpověď, Markéta.

Odpověď psychoterapeutky Jany Tomanové

Milá Markéto,děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. V prvé řadě mi dovolte ocenit váš přístup nejen k nemoci, ale k životu jako takovému, a to včetně vašeho povolání, v němž vidíte smysl. To je hned na první dobrou z vašich slov znát a je to moc příjemné. Neradi bychom vám brali jakýkoliv kousek nadšení a lásky k profesi, kterou jste si vybrala. Pokud byste ji vnímala jako stresor, který Vás skutečně zatěžuje, cítila byste své hranice (například nechuť jít do práce, přetížení, únavu jinou než jen z fyzické námahy...), pak bychom se mohly bavit o cestě jinam. Já však slyším radostnou sestru, která své práci dokáže mnoho dát, ale také si z ní vzít – pocit smysluplnosti, hodnoty, potřebnosti a vidinu efektu. Proto se přikláním k názoru, že můžete s čistým svědomím a hřejivým pocitem v práci pokračovat a dělat radost sobě i druhým (kolegům, pacientům a jejich blízkým). Mám však na vás jednu prosbu (a zároveň tak trochu zvednutý prst) – respektujte své možnosti, dobře čtěte ve svém těle a pocitech. Netlačte se někam, kde cítíte, že by to už nemuselo být ono - bezpečné, smysluplné a rozumné. Tam jsou vaše hranice, které vám jasně zvýraznila RS. Máme je všichni, ale ne všichni je umíme číst. Opatrujte se proto, abyste svou práci mohla dělat co nejdéle to půjde a také, abyste měla dostatek sil a chuti pro život mimo profesi. Imunita je z velké části záležitost nastavení hlavy a srdce. Jsme-li v pohodě (a to neznamená mít nohy nahoře a nic nedělat, případně žít ve skleníku), umíme se radovat každý den, vnímáme-li smysl a užitek sebe pro svět a světa pro sebe, pak jsme chráněni. Výhodou pro vás je, že jste v dobrých zdravotnických rukách, jste sledována lépe než jakýkoli člověk bez diagnózy (záměrně nepíšu zdravý). Máte možnost říct: "Nemůžu, potřebuju ulevit." Bude to srozumitelné a akceptovatelné.

A ještě k příběhům vašich kolegyň. Máme sociální pracovnici s RS (práce v domově seniorů, rovněž místo se zvýšeným rizikem infekcí). Máme sestřičku z ambulance a odběrového centra (kontakt s nemocnými každý den). Máme zdravotního bratra pracujícího u lékaře. A máme dokonce infuzní sestru s RS na neurologii a MS centru. Léta pracuji se záchranářkou s RS, která slouží noční i denní směny a pohybuje se také ve velmi nepříznivém prostředí (narkomani, bezdomovci apod). To jen zhruba výčet několika těch, kteří mě napadli z vašeho oboru, jsou na léčbě RS několik let a své práce se nevzdali. Ano, někteří skutečně přešli ze směnného provozu do ambulance (zdravotní bratr, sestra v odběrovém centru). Jiní mají dojednáno, že v případě únavy (nedejbože ataky) mohou požádat o změnu služeb, volno apod. Ne vždy se vyplácí o RS v práci mluvit, ale ve zdravotnictví máme dobrou zkušenost s tím, když se pacient svěří. Setká se s větším pochopením a hlavně znalostmi, jaké nemá například úředník, pedagog, manažer...

Jsme za takové dobrosrdečné osobnosti moc rádi a vážíme si jich. Vážíme si vás a držíme palce vší silou! Budete-li potřebovat jakoukoliv další podporu, radu či pomoc, obraťte se na nás, něco vymyslíme. ;-)

Za celý tým vás zdraví Jana Tomanová

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
6 + 4 =*
 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny s třetími stranami. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Zásady ochrany osobních údajů a používání souborů cookies.
Rozumím