Relaxace a my

Pod relaxací si každý představí něco jiného:

1. Může to být klidné ležení se zavřenýma očima nebo to může být pohyb venku, čtení, hudba, malování apod. Je třeba, aby nám činnost, kterou považujeme za relaxaci, přinášela radost a abychom se na ni těšili.
2. Relaxací není sport, na který se netěšíme, přemlouváme se k němu, ač se po něm cítíme dobře a máme vyplavené endorfiny. To je víceméně povinnost nebo koníček, ne skutečná relaxace.
3. Zdá se, že mozek dobře relaxuje tehdy, kdy na něj nepůsobí moc podnětů a může plynout na klidných vlnách. Umět na chvíli spočinout, jen tak být v nečinnosti a s minimem myšlenek a pocitů, to je skutečné umění. A zároveň je to skutečná léčba našeho namáhaného mozku. Vrcholem je dovednost pobývat v tzv. alfa stavu, což je klidový a zároveň regenerační režim, který se podobá stavu před usnutím. Vnímáme realitu, ale nereagujeme na ni, jsme od ní víceméně odpojeni a jsme v sobě, v klidu, s pocitem propadání se do sebe, do bezpečna.
4. To však ne každý umí nebo nemá vůli dobrat se ve svých relaxačních dovednostech až sem. Pak doporučujeme jednou za čas (když ne každý den) ležet, poslouchat ticho, mít příjemné osvětlení (svíčky mohou být, ale nejsou nutné, ne každý je má rád). Nebo si uvařit něco dobrého k jídlu či dát si dobrý nápoj a jen tak odpočívat.
5. Pokud máme možnost pohledu do zeleně, využijme ji. Procházka přírodou, i tou zimní, zasněženou, je nekonečný zdroj obnovy a úlevy pro naše nervy. A je také skvělé být ve společnosti někoho, s kým je nám blaze (včetně našich dětí).