Jaké možnosti se pro pacienty nemocné RS otevírají se vznikem Center vysoce specializované péče?
Zatímco v minulosti nemusel být v MS Centru fyzioterapeut pro pacienty snadno dostupný, nyní se otevírá možnost, že každé Centrum vysoce specializované péče, ve které se MS Centra mění, musí mít fyzioterapeuta, který má zkušenosti s pacienty nemocnými RS. Může jim poskytovat jednorázové konzultace, individuální fyzioterapii nebo skupinová cvičení, která jsou přesně cílena na řešení jejich obtíží.
Pokud bychom to vzaly od počátku, co může fyzioterapeut nabídnout nově diagnostikovanému pacientovi?
Přestože mezi pacienty stále panuje představa, že fyzioterapie je na řadě, až když mají nějaké pohybové obtíže, v našem Centru pacientům nabízíme už v počátku konzultaci, při které například probíráme, jak mohou zvýšit svoji kondici. Protože dobrá kondice pacienta je jeden z faktorů, který napomáhá, aby léčba RS byla úspěšná. Při této první konzultaci můžeme s pacientem probrat pro něj vhodné pohybové aktivity. Zjednodušeně se dá říci, že téměř všechny typy cvičení jsou prospěšné, ale pro některé pohybové aktivity, jako je aerobní trénink, posilování nebo jóga, už existuje více klinických studií, ze kterých můžeme čerpat. Samozřejmě každý člověk je jiný, takže individuální cvičební doporučení se přizpůsobuje také držení těla, dosavadním pohybovým zkušenostem a hlavně tomu, co daného jedince baví. Můžeme pacientovi také poradit vhodnou pohybovou zátěž a pokud by měl už nějaké pohybové obtíže, můžeme nabídnout celou řadu vhodných cviků. Ale u nově diagnostikovaných nemocných se jedná hlavně o prevenci (např. předcházet bolesti z dlouhodobého sezení u PC) a o zvýšení kondice.
Mohla byste být přece jen konkrétnější ohledně cvičení?
Máme pestrou škálu možností. Při úvodní konzultaci se hlavně snažíme zjistit, co pacient má rád a z toho vycházejí i naše doporučení. Vše je hodně individuální, ale obecně doporučujeme pacientům zvýšit úroveň pohybové aktivity, aby cvičili třikrát až čtyřikrát týdně alespoň půl hodiny. To je ideál podle doporučení, ale i méně cvičení, pokud je pravidelné, má pozitivní vliv. Na druhu cvičení ani tak moc nezáleží, ze studií totiž víme, že různé druhy cvičení mají podobný účinek. Někdo rád posiluje, někdo má raději vytrvalostní trénink jako je např. chůze, běh, jízda na kole/rotopedu apod. nebo kombinuje obojí, jiní lidé dávají přednost józe nebo cvičí pilates. Hodně fajn aktivitou je i plavání. Tedy opravdu jde hlavně o to, aby cvičení člověka bavilo, protože díky tomu se cvičení stane přirozenou součástí jeho života a neuteče od toho po několika lekcích. Pak je tu ale druhá skupina lidí, což jsou naopak sportovci, které učíme vnímat svoje tělo a nepřetěžovat ho. Mívají své tréninkové plány, které chtějí za každou cenu dodržet, ale my je tak trochu brzdíme, chceme, aby se naučili odpočívat, zejména když jsou po léčbě ataky.
Zmínila jste se o léčbě ataky, po které může mít pacient nějaké konkrétní pohybové obtíže. Jak zde můžete pomoci?
Pokud mají pacienti už nějaké pohybové obtíže, tak jim samozřejmě můžeme také pomoci. S menší pohyblivostí končetin, špatnou citlivostí, bolestivými stavy apod. Určitě můžeme doporučit konkrétní posilovací a protahovací cviky.
Kdy by s vámi měl pacient po atace začít rehabilitovat, aby se co nejdříve a nejlépe zregeneroval?
Záleží na tom, o jakou ataku se jedná. Zda je to zánět zrakového nervu, poruchy citlivosti, nebo právě pohybová ataka. Když má pacient po atace poruchu hybnosti končetin, je dobré začít se cvičením co nejdříve po atace, kdy je předpoklad obnovení pohyblivosti nejvyšší. Obecně při atace platí, že je dobré bezprostředně po užití kortikoidů nechat tělo chvíli odpočinout, protože ataka i léčba kortikoidy jsou pro tělo zátěž a při kapačce kortikoidů není vhodné cvičit. Ale pokud chceme po relapsu co nejdříve obnovit pohyb, tak i při aplikaci kortikoidů, kdy je doporučen pacientovi klidový režim, můžeme začít už cvičením v představě. A postupně doplnit nějaké cviky na doma, aby pacient cvičil tak často, jak mu to umožňuje zdravotní stav, a tím pádem se mohla u něj co nejdříve pohyblivost obnovit.
Mluvíte-li o pohybu v představě, zní to až trochu „esotericky“, ale na druhou stranu se mi zdá, že pacient na lůžku, může-li dělat alespoň něco, se necítí tak bezmocný…
Ano, je mi jasné, jak to zní, ale my víme, že pohyb v představě má v rehabilitaci velký smysl. Ze studií víme, že už jenom když si člověk pohyb představuje, dochází k aktivaci pohybových center v mozku a nervů, které dané svaly ovládají. Dá se to tedy přirovnat k tomu, že si člověk „promazává“ tyto nervové spoje, aby na pohyb nezapomněly. V dalším kroku navážeme hned pohybem s dopomocí, pak pacient zkouší pohyb s vlastní vahou končetiny nebo jejím odlehčením, máme mnoho možností jak pacientovi pomoci. Je to individuální, záleží na tom, k jak velkému postižení došlo. Jak jsem ale říkala, v té první fázi, kdy je pacient ještě na kapačkách kortikoidů, je doporučen klidový režim, není dobré tělo zatěžovat příliš intenzivním cvičením, ale nějaký lehký pohyb nebo pohyb v představě je určitě na místě.
Co mohou pro sebe udělat pacienti, kteří jsou buď po kortikoidech, nebo obecně kvůli RS unaveni? Když na druhou stranu se říká, že únavu lze zvládnout pouze pohybem?
Máte pravdu, že únava při RS je snad našimi pacienty nejvíce probírané téma. Je jedno, zda se jedná o únavu po atace, nebo protože se tělo vyrovnává s léčbou, nebo je to dlouhodobá únava, je to vždy problém. Protože když je pacient unavený, tak se mu samozřejmě do cvičení nechce. Ale my víme, že je potřeba trošku tu únavu překonat, nepoddat se jí úplně. Pokud člověk leží pouze na gauči, vůbec necvičí, nezapojuje svaly, tak ty svaly ochabují. Pak jsou svaly oslabené a nemusí to být vždy kvůli RS, ale kvůli špatné kondici. Vím, že je to těžké, ale je možné třeba začít dvěma minutami cvičení, pak třeba dvěma minutami s pauzou a opět přidat dvě minuty cvičení. Pacienti by měli, jak už bylo mnohokrát řečeno, vnímat svoje tělo, vypozorovat, co jim svědčí a co ne. Rozhodně by cvičení nemělo dopadnout tak, že je po něm člověk týden vyřízený. Měl by v den, kdy cvičil cítit, že svaly pracovaly, může o tom vědět ještě druhý den, ale ne déle. Pacient by si také měl své limity určovat sám. Ono to totiž každý den může být jiné. Proto je dobré mít od fyzioterapeuta doporučené různé sady cviků, na dny, kdy se člověk cítí dobře a naopak i na dobu, kdy se úplně necítí ve své kůži. Takže když se člověk cítí unavený, může si dát jen pár jednoduchých cviků a protahování a jiný den trochu více zabrat. V našem Centru také úzce spolupracujeme s psychoterapeutem, protože často se setkáváme s tím, že pacienti mají problém se zvládáním stresu, který také může být spouštěčem ataky, zejména pokud se jedná o velký a dlouhodobý stres. V případě stresu může někomu více vyhovovat jeho uvolnění pomocí fyzického cvičení. Někdo se z toho potřebuje spíše vypovídat. Fyzioterapeut může pacientovi pomoci se uvolnit na úrovni těla a psychoterapeut mu může poradit, jak prospět své mysli či duši, chceme-li používat i toto slovo. Je moc dobré, když tito odborníci spolu mohou spolupracovat a se vznikem Center vysoce specializované péče se tyto možnosti jejich spolupráce ve všech Centrech otevírají ještě více. Každé MS Centrum by mělo mít nově svého fyzioterapeuta a psychologa. Pokud máte o jejich konzultaci zájem, informujte se u sestřiček nebo u vašeho lékaře.
Jakou roli v léčení RS hraje aktivita, zájem pacienta?
Úplně zásadní. My v našem Centru nabízíme mnoho cvičení, dopoledne i odpoledne, různé druhy cvičení, ale ne vždy se setkáme s takovým ohlasem, jaký bychom čekali. Aktivní pacienti se ptají a najdou si to, někdy k nám chodí pacienti i z jiných MS Center, kde nejsou takové možnosti. Věřím ale, že se vznikem specializovaných Center se to zlepší, například i skupinová cvičení se více rozšíří, protože tato cvičení jsou pro udržení dlouhodobé kondice pacientů velmi prospěšná. Lidé jsou ve skupině více motivovaní a také to může být vítaná příležitost, jak se seznámit s novými lidmi.
Dlouhodobá kondice je, jak vyplývá z našeho rozhovoru, pro stabilizaci zdravotního stavu důležitá. Je to tak?
Dobrá kondice je jedním z klíčových faktorů, které pomáhají, aby byli pacienti dlouhodobě stabilizovaní. My jim bohužel nemůžeme slíbit, že žádná ataka nemoci nepřijde, to nemůže ani neurolog. Ale ten, kdo se léčí moderní biologickou léčbou a pravidelně cvičí, je v kondici, tak má, pokud přijde ataka nemoci, mnohem lepší šanci se z ní dostat lépe a rychleji, posílené a trénované tělo rychleji zregeneruje. Ten, kdo není zvyklý se hýbat, nedělá žádné cviky, tak v momentě, kdy by ho postihlo po atace ochrnutí, se musí daný pohyb znovu učit. Je to pro něj mnohem těžší a vše jde pomaleji, než když jeho svaly příslušný pohyb díky pravidelnému cvičení znají. Svaly, které měly pohyb natrénovaný vědí, jak se správně dělá a rychleji si na něj rozpomenou. Jedna kolegyně má takové hezké přirovnání, že je to jako s úsporami v bance. Když má někdo v bance milion, tak přijde-li o deset tisíc, nic se až tak nestane. Ten, kdo má v bance patnáct tisíc a přijde o deset tisíc, ten už má větší problém. Podobně je to se svalovou kondicí. Když má někdo natrénováno a přijde ataka, je to pro něj mnohem menší zátěž, než pro někoho, kdo nebyl zvyklý cvičit, a tedy nemá dostatečnou svalovou sílu.
Tzn. v momentě, kdy si mozek pohyb pamatuje, se mu na něj daleko lépe rozpomíná?
Přesně tak. Když je v mozku vytvořena silnější dráha pro ten pohyb, tak je pro něj mnohem jednodušší ten pohyb vycvičit. A také trénovaný sval se rychleji zotaví.
Sdílet na FB
Audia a videa