teva - logo
poddejte se smutku, abyste mohli jít dál

poddejte se smutku, abyste mohli jít dál

Vydáno:

Náš rozhovor měl být původně o tom, jak zvládnout mateřství a jak se zároveň psychicky vyrovnávat se vším, co speciálně RS přináší. Nakonec byl o věcech, které trápí téměř každého. S psychoterapeutkou Renatou Schubertovou jsme hledaly odpovědi na otázky: Jak se vyrovnávat se ztrátou, nejen zdraví? Jak mluvit se svými nejbližšími o těžkých tématech? Jak se vypořádat se strachem a najít odvahu?

O DIALOGU SE SEBOU I S LIDMI

Co pro sebe člověk může udělat, aby se s RS psychicky lépe vyrovnával?

Každá ztráta, v tomto případě ztráta zdraví, se životem zavlní. Přirozeně máme strach a cítíme se ohroženi. Týká se to vztahů, zaměstnání, někdy i smyslu života. Jsme smutní, máme vztek a říkáme si – proč zrovna já! Důležité je tuhle fázi nepřeskočit. V naší společnosti je zvykem říkat – nepoddávej se tomu. Já říkám – poddejte se tomu. Abychom se s tím vyrovnali, je dobré to prožít. Pak dokážeme k životní změně přistoupit tvořivým způsobem.

Když si bolest dovolíme prožít, jaký je další krok?

Po vynoření z tohoto, jak já říkám, "mixéru" je čas na sbírání informací. Lépe se bojuje s protivníkem, o kterém víme, jak vypadá, jakou zbraní mává a odkud na nás může vybafnout. Občas potřebujeme přijmout i jeho nevyzpytatelnost. Nicméně věřím, že informace a jasná komunikace jsou protilátkami zmírňujícími strach a nejistotu.

Existuje nějaký návod, jak a kdy o RS mluvit s rodinou a v zaměstnání?

Univerzální návod není. Každý je jiný a se životní změnou se vyrovnává vlastním tempem. Někdo to musí ze sebe dostat okamžitě, někdo se s tím vláčí dlouho, než promluví. Je dobré to říci rodině. Obecně platí, že snadněji mluvíme o těžké situaci, pokud už se ji podařilo zpracovat nám samotným. Klíčové je nechat věci přirozeně plynout. A slovo plynout je důležité, protože znamená nezůstat stát na místě.

Mluvit o tom se životním partnerem, je možná lehčí než to říci novému člověku. Co byste poradila?

U všech vztahů je podstatné si uvědomit, že i ten druhý potřebuje čas. I on potřebuje tu informaci prožít a zpracovat. V nových vztazích to nemusíme říkat na prvním rande, ale jakmile si začnete být trochu blíž, je dobré to říci. Čím silnější pouto mezi vámi vznikne, tím nesvobodněji budete s informací o nemoci nakládat.

Informace a komunikace jsou klíčem jak jít dál. Co ale znamená ono dál?

Z lidí, kteří projdou tím "mixérem", se stávají, já jim říkám "rozkvétači". Život nám karty namíchal různě. Někdo navíc dostane černého Petra v podobě RS. Jenže rozkvétači už neříkají: "Co si mi to, světe, udělal?" Ale kladou si otázky: "Co s tím mohu udělat? Jakou příležitost mi to dává?"

O MATEŘSTVÍ, POMOCI, STRACHU A ODVAZE

S jakými strachy se potýkají budoucí maminky a jak je spolu řešíte?

Většina mých klientek neřeší otázku, zda mateřství ano či ne. Vědí, že ano, a společně hledáme cestu, jak tímto obdobím projít co nejlépe. Trápí je klasické maminkovské nejistoty, a navíc i strachy spojené s RS. Bude dítě zdravé? Jak zvládnu porod? Dokážu se o dítě postarat? Co když přijde ataka nemoci? Stejně jako všechny ženy v tomto období by měly i tyto maminky soustředit pozornost na pozitivní zprávy a promluvit si se ženami, které už rodily. Pokud jde o RS, nemám ráda slovo musí, ale zde ho použiji. Maminka mající RS si musí včas najít pomocníky. Může to být někdo z rodiny, ale může to být třeba i starší sousedka, která odvede dítě do školky, když je matka unavená. Obecně se během těhotenství cítí ženy s RS díky těhotenským hormonům lépe fyzicky i psychicky.

Náročnější při RS bývá období šestinedělí. Jak si v tomto období může žena usnadnit život?

Náročné je to pro všechny ženy. Opět doporučuji zajistit si dost lidí, kteří mohou pomáhat. Žena je nemusí využívat často, uklidňující je jistota, že někdo zaskočit může. Výborné je, má-li maminka v případě nejisto ty možnost volat i odborníky do MS Centra.

Za některými pacientkami mohou docházet sestřičky i domů. Je to dobře?

Je to moc dobře. Zodpoví jim otázky spojené s RS, a hlavně je to úplně normální ženská, se kterou si mohou popovídat o všech ženských trápeních. Je to žena, která řekne: "To znám, to já taky." A přinese svůj pohled na věc.

Mluvíme stále o ženách. Náš svět je ale mužsko-ženský. Stačí na řešení jen otevřená komunikace? A skutečně prožíváme události jinak?

Někdy je dobré nechat se problémy provést psychoterapeutem. Daleko více vyřešíte s odborníkem na neutrální půdě než doma v kuchyni. Sami často nejsme schopni přesně problém pojmenovat, on pak bobtná pod povrchem a vede to k daleko větším krizím, než když se o něm mluví. Pocity máme podobné, ale vyjadřujeme je jinak. Ženy to potřebují pojmenovat, vymluvit se z toho, a díky tomu se dobrat řešení. Muž se s tím obvykle pere tiše a promluví, až když ví jak na to. Vyplývá to z jeho role "musím ulovit mamuta, aby rodina přežila", musí to tzv. ustát.

V našem rozhovoru jsme hodně mluvily o strachu a jak získat odvahu jít dál. Slyšela jsem, že odvaha je schopnost jít dál, i když se bojíme.

Mám ráda rčení, že odvaha je strach, který se modlil.

Šárka Pražáková

Sdílet článek

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
dva plus pět =*
 
Nechte si posílat RS KOMPAS Novinky


Souhlasím se zpracováním svého osobního údaje - emailové adresy, a to za účelem zasílání novinek.

Informace o používání souborů cookies

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny s třetími stranami. Máte-li zájem, můžete si upravit nastavení. Své rozhodnutí můžete kdykoliv změnit na stránce "ochrana osobních údajů".
Povolit všechny soubory
Vedle nezbytných souborů tyto stránky k analýze návštěvnosti používají službu Google Analytics. Pokud si nepřejete data sdílet, můžete tuto službu zakázat.