křišťálové království

Když jste onemocněla, učila jste na základní škole, měla jste ráda svou práci. A pak přišla změna. Jak velká?

Naprostá. Rok jsem nebyla schopná jít okolo své bývalé školy. První zprávy o RS mi také nepřidaly. Dostala jsem se k neúplným informacím, ze kterých jsem měla pocit, že nikdy nebudu mít děti a záhy skončím na invalidním vozíku. Až na renomované klinice jsem se dozvěděla o možnostech moderní léčby a řekli mi i o podmínkách plánovaného rodičovství. Protože jsem si potřebovala leccos v hlavě srovnat, začala jsem docházet na psychoterapii.

Školu jste už nikdy nenavštívila?

Pomohly mi děti. Když jsem nepřišla za nimi, přišly ony za mnou. Pak jsem se odvážila mezi bývalé kolegy a zjistila, že se s nimi mohu normálně bavit. Velkou oporou mi je dodneška celá moje rodina. Další inspirací pro mne bylo setkání s organizací, kde se sdružují aktivní pacienti. I díky nim jsem si uvědomila, že život nekončí. Postupně jsem vystudovala psychologii a později andragogiku. Zpětným pohledem: psychologii jsem vystudovala víc kvůli tomu, abych se vyznala lépe sama v sobě. O andragogice jsem uvažovala jako o příští profesi.

Mezitím jste se přestěhovali do Prahy a narazili na podvodníky…

Původně jsme s manželem bydleli v domku v rodném městě. Protože pro mne bylo náročné jezdit do Prahy k lékařům a za vzděláním, postupně jsme doputovali do hlavního města a později jsme si chtěli postavit „domeček snů“. Sen skončil, když stavební firma nic nepostavila a zmizela se všemi našimi penězi. Úplně jsem se složila. Kromě dalšího se mi zhoršila i pohyblivost prstů u rukou. Abych prsty procvičovala, přivezla mi sestra jako dárek krabici polodrahokamů a perel a já z nich vytvořila první šperky.

Co byl váš úplně první šperk?

První šperk jsem vytvořila pro kamarádku, byl z růžového achátu a jmenoval se Tykadla. Šperk měl překvapivý úspěch. Kolegyně se jí začaly ptát, kde ho sehnala a zda bych pro ně také něco nestvořila.

To byl tedy začátek, ale kdy jste si uvědomila, že by to mohl být nový způsob vaší existence?

Klíčové momenty byly dva. Jednou jsme se sestrou vystavily šperky na stánku na trhu v Praze. Do večera byly téměř vyprodané. Druhý klíčový moment byl, když jsem dostala pozvání prezentovat své šperky na setkání úspěšných podnikatelek a manažerek. Rozklepala se mi trochu kolena, protože to jsou dámy, které si mohou pořídit lecjaký šperk a leccos už viděly. Byl to úspěch. Šperky se líbily a byl o ně zájem. To mi dalo sílu pustit se do tvoření šperků naplno. Sestra a manžel založili firmu. Manžel má výborné obchodnické nadání, sestra úspěšně řeší marketing. Šperkům se v současné době věnuje už téměř celá naše rodina.

Jak se stalo, že vaše šperky nosí i Lucie Bílá a Madeleine Albrightová?

Na koncertě Lucie Bílé probíhal charitativní projekt ve prospěch neziskové organizace Sluníčko. Protože jsem i já podporovala činnost sdružení, byly zde moje šperky vystaveny. Tušila jsem, že se Lucii Bílé budou líbit šperky z perel, a měla jsem pravdu. K Madeleine Albrightové se můj šperk dostal díky nabídce jednoho novináře. Šel s ní dělat rozhovor a chtěl, abych pro ni vytvořila originální dárek. Madeleine Albrightová brože miluje. Čtrnáct dní jsem kvůli tomu nespala a vymýšlela a vymýšlela.

Pracujete s drahými kameny, myslíte si, že si kámen člověka vybírá?

Podle mne někdy ano. Já mám ráda křišťál, a to je kámen, který má prý čisticí schopnosti. Vzhledem k mé nemoci to má jistou symboliku. Mám kamarádku, která má problémy s krví, a ta si často vybírá hematity. O těch se traduje, že posilují krev. Kameny mohu vyjadřovat i to, jak se člověk v určitém období života cítí. Znám jednu paní, u které jsem měla pocit, že zrovna prožívá nelehké životní období. Hodně si vybírala tmavé nebo černé kameny. Mám radost, že dnes už má chuť nosit barevnější a výraznější šperky.

Jak se šperk tvoří?

Mám ráda lidi, kteří mi dají volnější ruku při tvorbě, ale vědí, co chtějí. Většinou chtějí konkrétní drahokam. Pak chodíme od šňůry ke šňůře drahokamů, díváme se na vybarvení jednotlivých kamenů, jejich velikost. Kombinujeme s dalšími prvky ze stříbra nebo jiných materiálů. Některé ženy si vybírají barvy podle ročního období a samozřejmě oblečení.

Když mluvíte o špercích, celá záříte, má vaše práce vliv i na váš zdravotní stav?

Určitě. Psychicky mne to povzbudilo. Cítím, že můj život dostal nový směr. Práce s kameny mne nabíjí. Když dnes přijdu k lékařce na neurologii a probíráme spolu výsledky magnetické rezonance, je překvapená, protože výsledky se nemění. Můj zdravotní stav se stabilizoval.

Co je podle vás důležité, aby člověk objevil, kudy dál?

Nesedět doma a nelitovat se.

Šárka Pražáková